1/23

Ahoj. Vítám tě. Je prvního února a čeká na tebe další Newsletter za měsíc leden. Leden bývá pro žáky a studenty často náročnější, než červen, jelikož se musí po vánočních prázdninách vrátit zpátky do jejich oblíbených školních lavic a připravit se na většinu pololetních testů, zkoušek. Ať už ústně, nebo písemně. Pro učitele je to různé. Někteří si možná užívají, že svým žákům vytváří takové stresující okolí. Na druhou stranu doufám, že takových je minimum a ta druhá část učitelů s nimi soucítí, protože i my jsme chodili do školy a tenhle stres si dobře pamatujeme.

Stres ve škole.

Stres je jednoduše nějaký požadavek na náš organismus. Sám se dělí na dva typy. Eustres - To je druh stresu, kterému se dá také říct dobrý stres. To je požadavek našeho těla, který nám v důležitých chvílích pomáhá dosáhnout většího výkonu. V rozumné míře samozřejmě. Pokud byl můj žák připravený na koncert, který je sám o sobě dost stresující, tak díky přípravě byl sice nervózní, ale věděl přesně co má dělat. A tak mu tenhle typ stresu ve výsledku pomohl - a hlavně - Je to jen krátkodobý stres. 

Naopak Distres je nadměrný požadavek na naše tělo. Pokud chodí žák na hodiny učitele, které ho nebaví, učitel je arogantní, rozdává poznámky a pětky, jako kdyby to byla jeho hlavní náplň práce. Doma navíc dostane ten stejný žák zpětnou vazbu od rodičů, která mu dá najevo, že učitel je dospělá autorita s léty zkušeností a má tak jasně danou představu, co je pro žáka nejlepší. Dostává se tímto každé takové dítě do formy stresu, která nemá pozitivní vliv na naše zdraví. Naopak se tím dostane do bludného kruhu, který často převládá až do dospělosti, kdy se ženeme za požadavky našich nadřízených v práci a stres se tak stává naším každodenním chlebem. 

Stres má ale evolučně úplně jiný význam. Když byli naši předci vystaveni nebezpečí okolního světa (predátoři, nebo nehostinné počasí), na jejich těla byl kladen požadavek okamžité reakce. Bojuj, uteč, nebo zmrzni. Jakým způsobem jsme se zachovali potom určovalo, kdo přežije a bude plodit další generace. 

To, čemu říkáme stres dneska je přesně tento požadavek, který ale trvá dlouhodobě, což ve výsledku vede k negativním dopadům na naše zdraví. Vzhledem k tomu, že nám skončilo první pololetí a já tento typ stresu vidím u velké části dětí, tak mi dává smysl se o něm zde malinko rozepsat a dát ti třeba prostor se nad tímto způsobem fungování naší společnosti zamyslet.

Proč k tomu v součastnosti vůbec docházi? Moje manželka mi jednou řekla, že je nás lidí prostě na světě mnoho a musíme tak mezi sebou vytvářet rozdíly ve formě hodnocení (Žádná střední škola nepřijme všechny žáky na žádaný obor, jen protože prostě chtějí), nebo určitých statusů (milión sledujících na Instagramu je zkrátka hodnotově zajímavější člověk pro firmu, než někdo, kdo jich má 100 pokud se bavíme o srovnatelně šikovných a vzdělaných lidech). Tohle dostává lidi do stresu určitě, protože tak můžeme přijít o práci jen proto, protože se nestaráme o naše sociální sítě a nemáme potřebu na ně nahrávat zajímavý obsah. Takových situací by se mezi námi jistě našlo mnoho.

Jak se tedy dostat z tohoto stresujícího života? V první řadě by to měla být snaha se vzdělávat. Číst zajímavé knihy, nebo články a pochopit, že opravdu nezáleží na pozici, která ti nevyšla kvůli Instagramu. V takové mentalitě, kde by měl být Distres minimalizován si zkrátka pohotový jedinec řekne .“To jenom znamená, že ta opravdová šance na mě stále čeká”. a využít přítomnost k pokračování našich snů. Takový člověk se nežene za budoucností. Je si jí ale vědom a pracuje na ní teď a tady (Kniha Moc přítomného okamžiku je samozřejmě částečným zdrojem mého nahlížení na tuhle problematiku). Co je u tohoto názoru ale potřeba dodat, že tyto věty nesmí člověk jen říkat (Někdo může říct - “Ta šance tam stále je a stačí jí jen najít”). Ve skutečnosti to tak třeba nemyslí a stále je ve stresu. Tohle téma je součástí celoživotní cesty za vlastní moudrostí a pochopením síly našeho mozku udělat si život krásným už jen tím, jak o něm přemýšlíme. 

Závěr

Tenhle měsíc byl jistě pro plno žáků a studentů plný stresu, který ale neskončí, dokud si jej nezačneme sami uvědomovat. Díky za přečtení a pokud tě nějaký názor dnes zaskočil, nebo ti třeba i jen trochu pomohl, dej mi vědět. Tak zase za měsíc Ahoj. Jirka