Vývoj hudební notace
Hudební notace je způsob, jak na papír napsat hudbu. Také se dá říct, že je to grafický nástroj pro záznam zvuku. Většina not v sobě dnes obsahuje i informace o nástroji, technice, rychlosti a síle. Tento systém se vyvíjí společně s lidstvem už tisíce let a každá kultura i hudba používá notaci jinou. I v dnešní době je vidět rozdíl třeba mezi zápisem jazzové skladby a orchestrálního partu pro klavír.
Zřejmě nejstarší dochovaná píseň vůbec se jmenuje Seikilova píseň. Je stará více, než 1600 let a zachovala se společně s textem i hudbou. Hudba ale nebyla napsaná pomocí not, ale pomocí písmen abecedy spolu se symboly, které určovaly směr melodie. Napiš si Seikilovu píseň do vyhledávače a uvidíš, jestli by jsi píseň podle originálu byl schopen zahrát.
No a první předchůdce not dnešní doby jsou neumy. Ty měly ale dost nevýhod, zejména, že neuměly zaznamenat přesnou výšku, ani délku tónu. Byly pouze orientační. Dalším stupněm ve vývoji not byla chorální notace, která dokázala označit přesnou výšku tónu pomocí čtyřech linek. To je předek naší notové osnovy. Také se začaly používat hudební klíče, které se jmenovaly G C a F, jak říkám v základním kurzu a označovaly tak přesně kde je jaký tón. Tady vidíš, že už se postupně blížíme k tomu, co známe dneska.
Významné jméno hudební historie je Franko Kolínský, který zavedl další druh notace. Tato už ale ve svém zápisu nesla jak výšku tónu, tak jeho délku, nebo se dá říct rytmickou hodnotu. Tato notace se nazývá mensurální. Mensura znamená latinsky měření, nebo míra. Díky tomu mohla být hudba mnohem složitější. Přesto by jsi se ve všech notách pravděpodobně nevyznal, protože samotné noty používaly jiné tvary. Hlavičky nebyly kulaté, názvy byly jiné, ale některé se už podobaly notě celé, půlové, čtvrťové a dalším menším notám.
Notový zápis tak jak ho známe dnes se začal vyvíjet na konci renesance. Stejně se ale bavíme o 16. století. 500 let před námi! V době klasicismu se už ale používají noty tak, jak je známe. Konec konců hudba "klasická" jak se říká je právě doba Mozartova, Haydnova, nebo Beethovenova. Období které jsem ale vynechal právě po renesanci je období Baroka. Tentokrát už je řeč převážně o 18. století. To je jen 300 let do minulosti.
V baroku skladatelé investovali nemalé úsilí do ustálení notace a alespoň z mého úhlu pohledu je nejvýznamější z nich Johann Sebastian Bach, který zejména svými dvěma cykly "Dobře temperovaný klavír" stanovil temperované ladění. Tedy rozdělení na 12 půltónů v jedné oktávě a rozdělení na Dur a Moll. Toto jeho dílo je tedy rozděleno na 24 skladeb. Z toho jich je 12 v Dur a 12 v Moll. A tyhle cykly napsal 2.
Teď už se ale dostáváme do doby, kdy je notace stejná jako dnes. Záleží však na druhu hudby. V současnosti stále existují různé způsoby zápisu. Dohledat se dají hlavně ve spojení s Moderní klasickou hudbou. U té se bavíme už o 20. a 21. století. Dnes se dá považovat za notaci i zápis do počítače při tvorbě elektronické hudby, nebo akordický zápis s melodií, jak tomu bývá u většiny zpěvníků. To co jsem ti zde popsal je taková malá ochutnávka toho, jak se ta obyčejná kulička s nožičkou vyvíjela v průběhu staletí. Cesta to určitě byla dlouhá a trnitá. Tak hodně štěstí při studování.